19:02 06.12.2018 | Jan Masák
Věhlasný ruský byznysmen Dmitrij Potapenko, jenž aktivně podniká v Česku, Belgii a Rusku, hovořil se Sputnikem o slabinách českého podnikání a ekonomiky. Přicházející ekonomická krize dá České republice silný úder, jelikož na území státu nezůstal žádný reálný národní byznys, myslí si. Dohody se zahraničními investory označil za příliš měkké.
Vy podnikáte v Česku, Belgii a v Rusku. Mohl byste z vašeho pohledu ruského člověka, který zná české podnikatelské prostředí, zhodnotit hlavní nedostatky českého byznysu, českých podnikatelů a českého prostředí?
Potapenko: Ohledně prostředí se vyjádřit mohu jen stěží. Pokud ale budu hodnotit Česko jako takové, tak ve srovnání s ostatními zeměmi nejvíce vidím to, že počet obyvatel v České republice není velký a obyvatelé jsou poměrně chudí. To jsou dvě hlavní věci. Kupní síla je malá. Pokud budeme vaši zemi srovnávat s nejbližšími zeměmi, tak je pravda, že v Česku je možné získat dobře vzdělaný personál.
Existují i aspekty vyplývající z historie, z blízkosti s Německem, ze kterého přichází hodně byznysu. Všiml jsem si v Česku velkého množství byrokracie, která je z pohledu regulace byznysu zbytečná. Je pravda, že to není Rusko, ale pokud ji budeme srovnávat s jinou evropskou regulací, tak v Česku je množství malých a nesmyslných papírů, za nimiž stojí celé procedury.
Česko je pro mě takové pomalé Estonsko. Na jednu stranu je Česko evropská země. Na druhou stranu ale z pohledu byrokracie a faktu, že je u vás vše nyní ekonomicky v pořádku, tak se nemusíte nijak výrazně aktivně snažit a jste takoví pomalí a uvolnění. Estonci, díky tomu že tam není vůbec nic, na čem je možné vydělat, se v poslední době začali více snažit, přidali na tempu.
Během posledních 10 let v Rusku a Česku — jakým směrem směřuje podnikání? Všechno roste a nadále poroste? Nebo se na nás skutečně řítí krize, o níž mnozí v poslední době začali hovořit?
Já jako ekonom prognózuji krizi na roky 2021 a 2022. Nakolik se to dotkne Česka — podle mého soudu hodně, jelikož v Česku prakticky nezůstal žádný český byznys. U vás se jedná o německý byznys. A nehledě na to, že jste nezávislá země, tak závislost a nezávislost se hlavně definuje ekonomickými podmínkami.
Pokud bych byl Čechem, tak by mi velmi vadilo, že česká vláda málo hájí zájmy českého státu. Byznys je třeba lákat, i ten německý, ale podmínky, které se uzavírají z české strany například se skupinou Volkswagen a s dalšími, jsou z mého pohledu příliš kosmopolitní. Na základě těchto podmínek Česko přijde o samostatnost a bude jedním z federálních států Německa. To z mého pohledu není správně, protože Češi jsou svébytný národ a národy by měly mít možnost rozvíjet se i uvnitř sebe sama.
Rusko z tohoto pohledu okolo sebe vytváří zákopy, to je spojeno s politikou našich vládců. Je to taková vzpomínka na socialismus, jelikož naši vládcové si zvykli na to žít v takové věčné obraně. Česko má výhodu vyplývající z toho, že se nachází v konkurenčním prostředí a vládci i národ musejí činit rozhodnutí na základě toho, že existuje jistá svoboda projevu vlastní vůle. Ruští občané mají silně v krvi paternalismus — důvěru v cara a stát. To jsou dvě různé cesty, v nejbližších sedmi letech se systém vlády v Rusku změní. Autoritářský režim se obvykle mění na něco, co je podobné juntě. To je spojeno s rozvojem jakéhokoli autoritářského režimu.
Na YouTubu je video s názvem Potapenko o byznysu v Evropě, které získalo od svého zveřejnění velkou popularitu. Zde velmi drsně hovoříte o vašich spoluobčanech, kteří emigrovali do Evropy, včetně Česka. Říkáte, že tito lidé nejsou nijak připraveni a přijíždějí s obrovskými očekáváními, která se neplní, přičemž nejsou ani schopni nic skutečného v Evropě „postavit na nohy”. Nyní jde vlna z Ukrajiny na Západ, přičemž Ukrajinci vidí Česko a Slovensko jako země zaslíbené. Mají Češi očekávat nějakou vysokou aktivitu od těchto přicházejících lidí, která bude podobná Vietnamcům, jež se velmi snaží po příjezdu do ČR vyvíjet vlastní aktivitu? Nebo to bude tak, jak říkáte — přijdou a budou očekávat, že se o ně stát postará?
Budete překvapeni, ale to video, o němž jste mluvil, se natáčelo v Kyjevě. Když jsem poprvé přijel do Česka, a to už je velmi dávno, tak jako první jsem se seznámil s ukrajinskou diasporou žijící v České republice. To pro mě nebylo příjemné. V národech vždy existuje jisté množství marginálů. Když ale ruští (ukrajinští) marginálové přijíždějí do Česka a místo toho, aby se snažili pracovat a něco vytvářet, tak jen chtějí vymlátit maximální množství sociální podpory ze státu, je to pro mě nepříjemné.
Pokud budeme srovnávat kupní sílu Česka s Ukrajinou, tak v Česku je větší. Ano, Češi jsou více konzervativní z pohledu svých přání, nepotřebují žádnou ruskou pohanku (v Rusku velmi populární pokrm — red.). Je potřeba přijet do země a snažit se být tam státu užitečný. Nejdříve tam přijíždíš jako návštěvník, následně se asimiluješ, musíš se ovšem stát částí toho národa a něco do něho přinést užitečného. A tím nemyslím to, že budeš bezdomovcem na hlavním nádraží a budeš krást v supermarketech.
Čestně říkám — mnohokrát mi nabízeli, abych provedl v Česku školení pro byznysmeny. Já to ale odmítám. S kým tam budu jednat? S otevírači dveří a rozdávači letáků? Na prstech jedné ruky můžu najít v Česku ruskojazyčný byznys. V Česku Arméni otevřeli dobrou výrobu sladkostí, ale ty malé ruské obchody, to neberu vážně. To je jen pro to, aby ses postaral sám o sebe. To není špatně, ale vliv na českou ekonomiku máš nulový. Je potřeba mířit výše, dělat alespoň sítě těchto obchodů, to bych přivítal. Já ale nekoukám na národnosti, koukám na ekonomické parametry činnosti lidí, na jejich aktivitu — snažíš se, nebo jsi jen parazit…
Správně tedy rozumím tomu, že ta vlna Ukrajinců, která se již na nás řítí, lehne na již existující struktury?
Ano, to lehne na již existující infrastrukturu. Nemám pocit, že by se ti lidé snažili vytvářet alespoň střední úroveň byznysu. Otevírači dveří a rozdávači letáků, to vše je super, ale k tomu můžete najít, a teď se omlouvám na hrubost, méně kvalifikované Vietnamce.
Na Vietnamce celkově můžeme koukat, jak chceme, ale oni otevírají ty své večerky, své děti posílají na studia na Karlovu univerzitu… To u mě vyvolává velký respekt k nim — máma s tátou přijeli a mají obrovskou snahu. Tento přístup zasluhuje respekt.
