Tento článek o práci Sergeje Sally přirozeně rozšiřuje sérii článků a pořadů o Apokalypse 19. století: Skutečný příběh genocidy, kterým jsme se na webu www.slovanskakosile.cz podrobně věnovali. Reset původní Tartarské společnosti, védické ImPérie je zdokladován vědeckým způsobem s mnoha důkazy a artefakty. Ten, kdo toto kataklyzma připravil a realizoval, patří k mimozemské parazitní rase a má přístup k velmi pokročilým technologiím.
Právě on i naplánoval obraz společnosti po Resetu – nové zalidnění bude mnohem více pod jeho kontrolou, paměť na tartarské období bude vymazána, a nové osídlení si bude geneticky upravoveno zvrácenými experimenty. Zajímavé vývody Sergeje Sally dokládají, že i oblast tartarské vědy měla být zapomenuta, a přesto jakýmsi zázračným způsobem se její torza zachovala do doby po Resetu a na ně navazovali mnozí novodobí učenci
Cenzura globálního parazita však nedovolila navázat na předchozí Poznání a vše, co nějak přežilo či mělo snahu se obnovit, bylo krutě a nemilosrdně potlačováno, mazáno, pozměňováno. Intuitivně hledáme původní celistvé rovnice, jejichž nedílnou součástí byla existence a fungování éteru a volné energie.
mojmír mišun, překladatel
Moderní věda se vyvíjí po staletí a každá z jeho větví si udržuje své tajemství a záhady. Nicméně, ne každý vědec je připraven přímo hovořit o jeho teoriích a názorech. Pokud se hlouběji zamyslíte nad problematikou intrik, které jsou očím běžného průměrného člověka skryty, pak vyjde najevo spousta faktů a detailů a někdy se vědecká sféra podobá spíše ději akčního kriminálního filmu než skutečnému životu. V moderním světě se však najde člověk, který je ochoten ty či ony nesrovnalosti v historii a vědě přímo vysvětlit, aniž by se obával kritiky a odsouzení. Jmenuje se Sall Sergej Albertovič. Během své vědecké činnosti objevil nejednu nepřesnost a neohroženě je zveřejnil, aniž by se zastavil před obtížemi.
Životopis Sergeje Sally
O této osobě existuje poměrně málo údajů. Sergej Sall je docent, kandidát fyzikálních a matematických věd. Vzdělání získal na LETI, poté se zapsal jako postgraduální student na GOI a poté studoval v doktorském programu Petrohradské státní univerzity. Mezi jeho specializace patří „fyzikální elektronika“ a „optika“.
Více než 16 let se věnuje pedagogické činnosti, souběžně působí jako asistent předsedy Ruské filozofické společnosti v Petrohradě. Za zmínku stojí, že dva roky byl Sall Sergej Albertovič tajemníkem ve Fyzikální společnosti.
Aktivity
Sergej Albertovič má na svém kontě nejednu zprávu o nových archeologických, fyzikálních a lingvistických objevech. Jeho činnost se však neomezuje pouze na toto, jako vědec zasahuje do mnoha dalších oblastí vědecké sféry. Neustále se zabývá shromažďováním faktů a objevů, které moderní věda neuznává, přesto zároveň mnoho vědců potvrzuje pravost těchto údajů. Lze říci, že Sergej Sall zasvětil svůj život odhalování tajemství a záhad moderní vědy a zveřejňování zamlčovaných informací. Dalším úsilím tohot vědce je důkladná analytická práce týkající se fyzikálních teorií, které buď nemohou plně popsat některé jevy, nebo neukazují celý obraz toho, co se děje.
Přelom ve vědě
Podle vědce bylo mnoho fyzikálních jevů oficiálně, objevených v minulém století, ve skutečnosti studováno mnohem dříve. Domnívá se, že mnoho údajů bylo před veřejností jednoduše skryto: byly zničeny, vymazány z učebnic a další literatury. Tak došlo ke skutečnému tajnému převratu, který vědu výrazně vrátil zpět.
Sergej Sall se domnívá, že velmi velkou roli ve vynuceném odklonu od dosavadního kurzu vědy sehrála Einsteinova teorie relativity. Vždyť teorie éteru, která se objevila dříve, mohla významně změnit moderní vědu, ale byla odložena do vzdálené škatulky, vzpomnělo se na ni až na konci sedmdesátých let dvacátého století. Teprve poté ji začal vyvíjet doktor technických věd Vladimir Akimovič Atsjukovskij.
V současné době má mnoho vědců k dispozici praktická data z nejrůznějších vědních oborů, ale z toho či onoho důvodu je nejsou schopni využít pro rozvoj světa. Teoreticky může být studená jaderná fúze nebo torzní technologie dostupná komukoli. Podle Sergeje Sally mohly být technologie bezpalivové energie objeveny a zavedeny do našeho života již před mnoha lety.
Neznámé geniální vynálezy
Podle Sergeje Salla mnoho knih o éteru napsaných v 18. a 19. století obsahuje v sobě poznatky ze současnosti. Všechny tyto informace však oficiální věda ignorovala, a proto neměly žádný vliv na rozvoj společnosti a průmyslu jako celku.
Sergej Albertovič Sall, jehož životopis je nerozlučně spjat s problematikou, kterou se zabývá, věnuje zvláštní pozornost teorii bratří Bernoulliů (pozn. překl. Bernoulliho rovnice o vzniku příčné vlny). Hovoříme o vírové houbě, která umožňuje přesně pozorovat, jak se mohou šířit příčné vlny v plynném prostředí.
Hovoříme o vírové houbě, která umožňuje přesně pozorovat, jak se mohou šířit příčné vlny v plynném prostředí. Stojí za zmínku, že bratři měli mezi fyziky a matematiky následovníky, ale tyto práce byly poté zcela zapomenuty a nebraly se v úvahu.
To platí i pro Einsteinovu teorii relativity (pozn. překl. „Podle obecné teorie relativity je prostor bez éteru nemyslitelný,“ А. Einstein.). Skutečnost, že E = mc2, je známa již od 19. století, kdy byla provedena aktivní studie éter. V učebnicích se tato teorie objevila v roce 1872 a vzorec odvodil ruský fyzik Nikolaj Umov, ale když skončila revoluce, byl tento vzorec ze všech dostupných médií vyškrtnut.
V roce 1920 však Einstein v díle „Éter a teorie relativity“ uvedl, že v prostoru bez éteru „by nejen nebylo možné šíření světla, ale nemohly by existovat ani rozměr a čas a neexistovaly by časoprostorové vzdálenosti ve fyzikálním slova smyslu“, což však na otázce uznání éteru jako hmotného prostředí dosud nic nezměnilo.
Sergej Sall to také považuje za skutečný převrat v dějinách a domnívá se, že šlo o akci na objednávku, která vrátila vývoj civilizace o sto let zpět (pozn. překl. tento původní ruský objev byl zcizen a neprávem později připsán Albertu Einsteinovi).
Teorie éteru se díky mnoha vědcům od počátku sedmdesátých let podařila vzkřísit. Již v osmdesátých letech spatřila světlo světa kniha s názvem „Obecná dynamika éteru“. Napsal ji slavný fyzik I. Atsjukovskij (pozn. překl. Modelování struktury hmoty a polí na základě představy plynného éteru viz odkaz…).
Základ utajování vědy
Utajování vědeckých údajů není v naší civilizaci nic nového. Například ve starověku měli speciální znalosti pouze kněží a alchymisté. I když začala éra knihtisku, stále se snažili poznatky co nejvíce skrývat. Například I. Newton skrýval mnoho svých pokusů souvisejících s alchymií.
Sergej Sall je přesvědčen, že mezi takovými pojmy, jako jsou tajné znalosti a věda, existuje stálá souvislost, a opakovaně to ve svých dílech dokázal.
Hlavním důvodem utajování vědeckých údajů byly zájmy vojenských a obchodních struktur (pozn. překl. Globální prediktor, který se silovými strukturami snaží řídit lidstvo a udržovat v nevědomosti o skutečné podstatě Stvoření a jeho fungování).
Každý vědec se může setkat s utajováním informací, zatímco jeho nadace může dostávat od státu další dividendy takříkajíc za mlčení. Pokaždé, když jsou odtajněny některé vědecké zkušenosti, dochází okamžitě k závažným průlomům ve vědě a technice.
To potvrzuje i Sergej Sall, jehož životopis je spojen s hledáním a odhalováním tajemství vědy. Takový průlom se týká například informatiky a vodíkové energie, o nichž bylo nedávno odhaleno mnoho údajů.
Podle Sergeje Salla by se skutečná historie lidstva mohla posunout daleko dopředu, kdyby všechny objevy nebyly ignorovány nebo záměrně utajovány.
Obchod a věda
Pokud dojde k odhalení obchodního tajemství, je velká šance, že monopol bude přestane blokovat vědu v životě běžných občanů. Trh se tak bude přirozeně rozšiřovat a rozvíjet a zboží na pultech se stane rozmanitějším.
Podle Sallova Sergeje Albertoviče pokud vědec sám ze své vůle informace tají, má věda tendenci stagnovat. Povede to do slepé uličky, k rozvoji nesmyslných nebo nebezpečných směrů. V takovém případě dochází ke zbytečnému vynakládání velkého množství práce a finančních prostředků.
Jako příklad vědec uvádí zatajování a falšování poznatků, které byly získány na počátku minulého století. Historie ukazuje, že to vedlo k závažnému poškození přírodních věd a fyziky. Za jeden z aspektů, které byly podrobeny těmto machinacím, považuje Sergej Sall bezpalivové technologie.
Začátek přelomu ve vědě
Předpokládá se, že počátkem revoluce v dějinách vědy byla Einsteinova publikace z roku 1905. Tehdy sdělil médiím informace o kvantech světla a teorii relativity. Tohoto vědce si brzy všiml celý svět.
Díky silné propagandě a jednoduchosti jeho teorií se fyzika dostala na zcela novou úroveň a zcela přestala věnovat pozornost dřívějším pracím. Ve čtyřicátých letech minulého století se tato „nová“ věda prakticky zformovala.
oté se vláda rozhodla základy nové fyziky na neurčito zakonzervovat. Nyní bylo hlavním úkolem autorů učebnic jejich přepsání. Poté, co došlo ke kanonizaci speciální teorie relativity, byly práce všech velkých vědců, jejichž směrem se ubírala hydrodynamika éteru, zapomenuty a odloženy do vzdálené krabice.
Sergej Sall, který má přístup k tajným znalostem a informacím o tomto zakonzervování vědy, otevřel světu spoustu faktů, k nimž bylo těžké se dostat. Maxwellovy rovnice, Newtonovy zákony a mnoho dalších věcí bylo překvapivě překrouceno. Většina moderních fyziků má dnes k dispozici pouze zfalšované informace, protože i jejich fyzikální obsah byl zkreslen.
Kvantová relativistická revoluce
V důsledku všech těchto falšování a zastírání došlo k „současné revoluci“. Domnívá se, že moderní věda je založena na kvantových koncepcích, tj. že vše závisí na působení fyzikálních zákonů na rychlost a částice.
Každý odborník však dobře ví, že kvantová mechanika se klasické mechaniky nijak nedotýká. Velmi často se v učebnicích můžeme setkat s poznámkami, že tento rozpor je stále neopravitelný. Dokonce některé rovnice moderní vědy zcela odporují dříve odvozeným příkladům.
Pozměnění vzorců
Dva britští fyzici – D. Fitzgerald a O. Heaviside – provedli vážný experiment: v roce 1883 se pokoušeli nahradit úplné derivace na částečné v diferenciálních rovnicích Maxwella s ohledem na aerodynamiku.
O tomto pokusu se mlčí, protože v současné době žádný moderní fyzik nezná obsah původních rovnic. Je to dáno tím, že v zájmu kanonizace teorie relativity byly veškeré informace o tomto tématu zcela odstraněny, a to nejen z naučné literatury, ale dokonce i z historických údajů.
Důvodem tohoto rozhodnutí byl velmi podstatný bod: samotné rovnice byly s teorií relativity neslučitelné, protože jsou invariantní (tj. změně nepodléhající).
Rozšíření možností vzorců
Zjednodušení vzorců umožnilo rozšířit okruh problémů, které lze pomocí těchto rovnic řešit. Je však třeba poznamenat, že nejsou vhodné pro pohyblivý éter, protože ve výpočtu s tímto pohybem nepočítají. Jinými slovy, moderní rovnice aerodynamiky jsou vhodné pouze pro éter v klidovém stavu.
Tohoto nedostatku si Heaviside (Oliver Heaviside zjistil z Maxwellových rovnic, že vektorový potenciál elektromagnetického pole v okolí pohybujícího se tělesa se mění podle faktoru…) všiml, a proto se pokusil tyto rovnice vyzkoušet na pohybujícím se éteru, a pak byl schopen odvodit všechny vztahy.
Svět by je však viděl pod jinými názvy, protože jejich zveřejnění by zkazilo celkový obraz vzniku záměrně upravených vzorců. Mnoho fyziků zavíralo oči před změnami ve vědě a nikdo nevěnoval pozornost tomu, že byl porušen třetí Newtonův zákon.
Teorie relativity není součástí fyziky
Složitost situace spočívá v tom, že za starých časů pracovalo mnoho fyziků odděleně. Stejně tak Einstein neměl ponětí o pracích Britů, protože elementárně neznal anglický jazyk. Jinými slovy, veškeré své znalosti získal z německých a francouzských učebnic a poznatky jiných fyziků jednoduše nebral v úvahu.
Lorentz, jeden z vědců, na základě jehož prací Einstein odvozoval své teorie, byl s potřebnými údaji obeznámen. Protože však měl matematické myšlení a nejdůležitější pro něj byla logika, proto Maxwellovy teorie nebral v úvahu a ve svých pracích je nezmiňoval.
Celá věc se má tak, že Maxwell rád používal složité hydromechanické analogie, což vyvolávalo kritiku.
Zároveň mnoho fyziků Einsteina kritizovalo, protože používal pouze dva postuláty pro vzorce, a to je pro jejich fungování málo. Ze dvou postulátů vědec nikdy nic nevytěžil.
Ostatní vědci se mu snažili pomoci, ale všechny závěry byly po matematické stránce nesprávné. Proto můžeme s jistotou říci, že teorie relativity nemůže být vůbec součástí fyziky.
Nepřesnosti Maxwellovy rovnice
Zde je třeba upřesnit, že moderní verze vzorce předpokládá nekonečnou rychlost interakce mezi magnetem a coulombu. To znamená, že magnetické a Coulombovy síly se pohybují prostorem mnohem rychleji než elektromagnetické vlny.
Vzhledem k Maxwellovým rovnicím se tyto síly ve vakuu pohybují až rychlostí světla. Tedy ve vlnovém prostředí. Je však třeba vzít v úvahu, že vlnový prostor a běžná atmosféra nejsou rovnocenné.
Pokud to vysvětlíme jednoduchým jazykem, ve vesmíru se tyto síly budou pohybovat rychlostí světla, v atmosféře ji budou výrazně překračovat. A podle Einsteinových teorií je rychlost světla mezní rychlostí. To je nemožné již s ohledem na rovnice klasické fyziky a provedené experimenty.
Jinými slovy, všechny moderní teorie o prostoru, čase, událostech atd. jsou jen fantazií, která neodpovídá zákonům klasické fyziky.
Ne moje! Převzato z internetových stránek)))))
~~~
Přeložil a poznámkami doplnil mojmír mišun, www.slovanskakosile.cz
Zdroj: https://pikabu.ru/story/sergey_sall_i_ego_perevorot_v_nauke_4942279
~~~
VIDEO: Vědecký převrat. Sergej Sall
