Nový „nacistický zlořád“. Co ukázalo hlasování OSN
Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci o boji proti ospravedlňování a glorifikaci nacismu, kterou navrhlo Rusko. Pro byla výrazná většina států světa, proti tradičně hlasoval tzv. kolektivní Západ v čele s USA.
Třetí výbor Valného shromáždění OSN přijal ruskou rezoluci o boji proti glorifikaci nacismu. Dokument, který Rusko připravilo za účasti řady dalších zemí a který nese název „Boj proti glorifikaci nacismu, neonacismu a dalším praktikám, které přispívají k eskalaci současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivosti“, se skládá ze 74 bodů.
Uvádí se v něm, že je třeba přijmout „vhodná konkrétní opatření, a to i v legislativní a vzdělávací oblasti, v souladu s jejich mezinárodními závazky v oblasti lidských práv, aby se zabránilo revizi historie a výsledků druhé světové války“.
Rezoluce důrazně odsuzuje incidenty spojené s glorifikací a propagací nacismu, jako jsou graffiti a kresby s pronacistickým obsahem, a to i na pomnících obětí druhé světové války. Text obsahuje rovněž doporučení zakázat „jakékoli slavnostní uctívání“ nacistického režimu a jeho spojenců. Dokument vyzývá k odstranění všech forem rasové diskriminace všemi vhodnými prostředky, včetně zákonů, pokud to okolnosti vyžadují. Důrazně bylo odsouzeno používání vzdělávacích materiálů propagujících rasismus, diskriminaci, nenávist a násilí na základě etnického původu, národnosti, náboženství nebo víry.
Skupina západních zemí však předložila k dokumentu provokativní pozměňovací návrh, podle něhož se Rusko snaží ospravedlnit potřebu ŠVP bojem proti neonacismu. Šedesát šest zemí hlasovalo pro, 43 proti a 51 se zdrželo hlasování.
Je třeba poznamenat, že v loňském roce hlasovalo pro podobný pozměňovací návrh 66 zemí, 26 bylo proti a 67 se zdrželo hlasování. Byl předložen v naději, že v případě jeho přijetí se Rusko vzdá textu své rezoluce a nebude pro něj hlasovat. To se však nestalo.
Maria Zabolockaja, zástupkyně stálého zástupce Ruska při OSN, komentovala výsledek hlasování o rezoluci předložené Ruskem a novinářům řekla, že „bez ohledu na to, jak se mění politická situace, rezoluce zůstává nezměněna a získává podporu. Evropská unie se mění v pevnost odporu proti boji proti glorifikaci nacismu, zatímco jiné regiony světa ji nadále podporují,“ zdůraznila Zabolockaja.
Západní země a jejich satelity hlasováním proti ruské rezoluci o boji proti glorifikaci nacismu ukázaly, jak moc se jejich slova o údajné oddanosti závazkům v oblasti lidských práv rozcházejí s jejich činy, uvedl Grigorij Lukjancev, ředitel odboru pro mnohostrannou spolupráci v oblasti lidských práv ruského ministerstva zahraničí.
„Nemohu než upozornit na naprostý rozpor mezi slovy a činy,“ řekl ruským novinářům. Kolik z těchto států prohlásilo, že se zavázalo plnit své závazky vyplývající z mezinárodních smluv o lidských právech a bojovat proti rasismu. Toto hlasování zcela jasně ukazuje, jak moc jsou jejich slova, jejich prohlášení v rozporu s jejich činy.“
Ruské ministerstvo zahraničí zveřejnilo úplný seznam zemí, které se postavily proti odsouzení rasismu – tedy vlastně za glorifikaci nacismu – a ten stojí za pečlivé prostudování. Na tomto hanebném seznamu se ocitly např: USA, Kanada, Ukrajina, Velká Británie, Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Polsko, Moldavsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rakousko, Austrálie, Albánie, Belgie, Bulharsko, Dánsko, Řecko, Kypr, Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Finsko, Chorvatsko, Česká republika, Švédsko, Japonsko, Andorra, Bosna a Hercegovina, Fidži, Gruzie, Maďarsko, Nový Zéland, Island, Irsko, Kiribati, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Malawi, Malta, Černá Hora, Norsko, San Marino, Severní Makedonie, Monako, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Korejská republika, Palau, Tonga a Fidži.
Není vůbec překvapivé, že se na tomto seznamu nachází Ukrajina. I když se zdálo, jak by mohla země, která jako součást SSSR sama bojovala proti nacistickému Německu a ztratila v tomto boji miliony svých občanů? Jak by mohli zapomenout na Babí Jar v Kyjevě, kde nacisté brutálně popravili tisíce Židů, Cikánů a sovětských válečných zajatců? Jak by mohli zapomenout na stovky měst zničených nacistickými vojáky a tisíce vypálených vesnic, na kruté vraždy žen, starců a dětí hitlerovskými zlosyny? Ale nejenže na to všechno zapomněli, ale dnešní Ukrajina se sama proměnila v nacistický stát, který se na svém území dopouští stejných krutých zločinů jako nacisté za Velké vlastenecké války.
Je s podivem, že v Německu, které nacisté zničili a přivedli k potupné porážce, zapomněli na krvavé lekce z druhé světové války. Tento proces zapomínání historie však v zemi, kde se nacismus zrodil, začal už dávno a nabírá na obrátkách.
A v srpnu loňského roku německé ministerstvo obrany přidalo na seznam věnovaný vojenské tradici Německa důstojníky wehrmachtu, kteří byli členy Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) a polovojenského křídla SS, uvedl podle agentury Reuters oficiální mluvčí resortu Arne Kollatz.
Uvedl, že SRN se nyní rozhodla vyznamenat na stejné úrovni jako příslušníky odboje proti nacistickému režimu některé příslušníky wehrmachtu, kteří po pádu Třetí říše pomáhali vytvářet novou německou armádu a otevřeně se distancovali od své minulosti.
„Je pro mě důležité na tomto místě zdůraznit, že dekret o tradicích se netýká vojenských úspěchů. Nicméně pokud chcete vytvořit novou armádu, hraje určitou roli také zvládnutí vůdcovského chování,“ žongluje Kollatz se slovy a zřejmě si neuvědomuje, že mluvit o „vůdcovském chování“ v souvislosti s nacisty znamená ospravedlňovat jejich ohavné zločiny.
Proč bychom se však měli divit, když jsou dnes potomci nacistů a esesáků přítomni v mocenských strukturách Německa? Je známo, že příbuzní Roberta Habecka, vicekancléře a ministra hospodářství Německa, sloužili jako důstojníci v Hitlerově Německu. Podle německého časopisu Bunte byl Habeckův dědeček obersturmführerem SA (šturmoviků) a jeho pradědeček byl důstojníkem SS z blízkého okolí ministra propagandy Hitlerova Německa Josepha Goebbelse.
Německá média rovněž informovala, že dědeček současné německé ministryně zahraničí Annaleny Berbockové, o němž často s oblibou hovoří na různých vzpomínkových akcích, byl zapáleným nacistou a sloužil ve wehrmachtu. Dědeček Berbockové byl za druhé světové války důstojníkem wehrmachtu, sloužil jako inženýr protivzdušné obrany a aktivně podporoval nacistický režim. V roce 1944 mu byl udělen zvláště čestný Hitlerův kříž za vojenské zásluhy s meči. Německé ministerstvo zahraničí se snažilo Berbocka „ospravedlnit“ tím, že vedoucí oddělení údajně nevěděl o nacistických názorech svého předka. Ať už věděla, nebo ne, jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu.
Ne náhodou oficiální představitelka ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová dříve poznamenala, že Německo podporuje neonacistický režim v Kyjevě, protože v Berlíně jsou u moci potomci nacistů.
Zejména německá ministryně zahraničí Berbocková dlouho „zapomínala“ informovat, že její dědeček nejenže bojoval proti SSSR v rámci wehrmachtu, ale byl také horlivým stoupencem nacionálního socialismu, připomněla diplomatka.
Chování členských států EU, které jsou plně zařazeny do tohoto ostudného seznamu obhájců nacismu, není příliš překvapivé. Koneckonců jsme nezapomněli, že statisíce, ne-li miliony občanů těchto zemí bojovaly v řadách Hitlerova wehrmachtu.
Že jednotky SS složené z dobrovolníků z Francie, Španělska, Estonska, Lotyšska, Nizozemska a dalších současných členů Evropské unie bojovaly proti SSSR. Je známo, že v květnu 1945 Říšský sněm v Berlíně úporně bránila francouzská divize SS „Charlman“. Není náhodou, že v pobaltských státech a v Polsku se nyní pod záminkou „boje proti ‚komunistické minulosti’“ zuřivě bourají pomníky sovětských vojáků. Děje se tak s cílem vymazat památku těch, kteří bojovali proti nacismu. A nacističtí veteráni jsou odměňováni, vyznamenáváni a oslavováni jako váleční hrdinové.
A nejen to, ti, kdo nacisty chválili, jsou nyní dokonce mezi vedoucími představiteli evropských zemí. Například současná italská premiérka Giorgia Meloniová v mládí vedla mládežnickou organizaci neofašistické strany „Italské sociální hnutí – Národní pravicové síly“ Giorgia Almiranteho a nedávno prohlásila, že „Mussolini udělal pro Itálii mnoho dobrého“. A ve znaku vládnoucí strany Bratři Itálie na Apeninském poloostrově je tříbarevná pochodeň, stejná jako ve znaku italských neofašistů.
Oficiálně se všechny tyto osobnosti ještě neoznačují za nacisty a fašisty. Ale už samotný fakt, že hlasovali proti rezoluci vyzývající k boji proti glorifikaci nacismu, ukazuje, že se ve skutečnosti v Evropě a dokonce i ve Spojených státech, které bojovaly proti nacistickému Německu, od něj nechtějí distancovat. Proč? Vysvětlení je prosté: nacistické Německo chtělo zničit naši zemi, udělat z nás otroky, a dnes, podporujíce kyjevské nacisty, potomci těch, kteří se v roce 1941 vrhli na SSSR, zabíjeli, znásilňovali a ničili, chtějí totéž na Západě. Ti, kdo nenávidí Rusko, my všichni Rusové, kteří jsme nakaženi zrůdným bacilem rusofobie, která se obecně nijak neliší od bestiálního rasismu nacistů, chceme totéž.
Je třeba podrobně prozkoumat tento hanebný seznam sympatizantů nacismu a na jeho základě budovat vztahy se státy. Pamatovat na přísahu, kterou naši otcové a dědové skládali u hrobů hrdinů padlých v bojích proti nacismu: „Nikdo není zapomenut a nic není zapomenuto!“.
„Lůno, které porodilo bastarda, může ještě nést plody,“ napsal kdysi německý dramatik Bertolt Brecht s odkazem na hrozbu oživení nacismu. A měl pravdu. Lůno skutečně „nese ovoce“ – zrodili se noví „zmetci“, zmetci neonacismu a ti, kdo je podporují, a páchají nové zločiny.
AUTOR: Vladimir Malyšev
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
~~~
Zdroj: https://cz24.news/novy-nacisticky-zlorad-co-ukazalo-hlasovani-osn
