„Kdo kontroluje minulost, kontroluje i budoucnost. Kdo kontroluje současnost, kontroluje minulost.“ – George Orwell
Pasáž z knihy G. Sidorova „Chronologicko-esoterická analýza vývoje současné civilizace“, svazek 3:
…Abych odpověděl na tvoji otázku, – podíval se někam do dáli – je nutné mnoho připomenout. Dvakrát přišel na zemi „soumrak bohů“. Za posledních 50 tisíc let dvakrát. Dvakrát se třásla od termojaderných a paprskových zbraní Země, dvakrát se převalily gigantické tsunami přes strádající souši. Dvakrát klesaly na dno oceánů stovky ostrovů a dokonce celé kontinenty. Poprvé přišla běda před 43 tisíci lety. Ale tehdy biosféra Země přežila. Ačkoliv ztráty byly kolosální. Podruhé na naší planetě propukla světová válka před dvanácti tisíci lety. Ukázala se ještě ničivější, než ta první. Obě strany zapojily kosmické zbraně a mocné seismické zbraně.
– O těch dvou jsem slyšel od volchva. A je mi známo, čím to vše skončilo: po první velké válce Atlantů se Severní říší plynuly na zbylé kontinenty proudy běženců. Ve vědě se pro ně ujalo označení kromaňonci – lidé vrchního paleolitu.. – přerušil jsem vypravěče.
– Dobře, že to znáš. Ale materiální úroveň je jen obrazem toho, co se děje na úrovni polí. Proto pohovořím o válce jiného druhu. I v prvním, i v druhém soupeření dopotopních říší probíhala ještě i tvrdá bitva mezi jejich egregory. Takový je (zá)Kon stavby světa. Jak vidíš, vše je prosté. Ve válce vyhrává ne ten, kdo má více živé síly nebo techniky, ale ta strana, která má mocnější egregor. Ale musíš vědět toto, – zamyslel se na vteřinu – vládci Atlantidy nebo jak se říká u nás, Antidy, by nikdy neriskovali začít vojenské operace pro svému severnímu nepříteli, pokud by u nich nebyla zapojena ještě jedna mocná síla na úrovni polí. Přitom taková, které oni věřili jako samotnému Stvořiteli. A v zemi Antů v průběhu několika tisíciletí, za využití psi-technologie postupnosti a následnosti, a také technologie rozdělení, přišla k vládě třetí síla. Síla, o které žreci Severní říše věděli, ale považovali ji za neutrální. Mám na mysli civilizaci, která je ve vědě označena jako civilizace reptiloidů.
– O civilizaci reptiloidů je mi známo, – řekl jsem – Má se za to, že odešli pod zem. Proto všichni pohádkoví Hadi Gorynyči žijí pod zemí a v jeskyních…
– A v horách, – kývl stařešina – Odtud i Goryniči. Ale trochu jsme odbočili. Kdo jsou zač, ti podzemní a zároveň kosmičtí tvorové, je známo jen jim. Důležité je to, že na Zemi vždy byli a dodnes jsou. Jsou s nimi spojeny všechny legendy o bojích lidí s draky. Ale to už je jiné téma. Pro nás je důležité něco jiného: třetí síla vládla supersilným ezoterickým potenciálem a podmanila si vládce Atlantidy, ale udělala to chytře, nesvázala přitom svůj egregor s národním egregorem Atlantů. Proč to tak udělali, myslím, že uhodneš. Aby v poli událostí nezanechali stopu. Musíš vědět, že všechny činy třetí strany, jakýmikoliv by ony byly, nikdy neprotiřečí obecným zákonům Vesmíru. Své destruktivní plány kosmická civilizace uskutečňuje našima vlastníma rukama. Proto vždy stojí stranou. Jakoby nic nedělá. Ale stratégové třetí síly dobře věděli, že jejich spojencům bude v boji se Severní říší třeba ještě jeden egregor-potenciál. Velmi silný destruktivní egregor. Princip jeho sestrojení předali žrecům Atlantidy oni. Máš za to, že Set-Amon-Jehova-Savaof je něco nového? Technologie ničení pozemských lidských civilizací je stará jako sama Země. Jakmile žreci-renegáti začnou pro sebe vytvářet egregor nadvlády, věz, že se na planetu vplížil mechanismus zničení evoluce pozemské společnosti. Co to ve výsledku znamená víš myslím dobře sám. Pokud se evoluce druhu zastaví, druh umírá. Musí uvolnit místo někomu dalšími. Jde o to, že není důležité, o jaký druh se jedná: rostlinný, živočišný nebo nositele vyššího vědomí. Jakmile se jeho evoluce zastaví, je vyňat z evolučního procesu samotným Stvořitelem. Atlanti, jak napsal i Platón, usilovali podmanit si celou naši planetu. Potřebovali lidské zdroje pro vytvoření umělého egregoru nadvlády. Dle toho potřebovali jedno – vnutit všem kmenům země kult ničení sobě podobných. Plus kult rituálních lidských obětí. Ale před první velkou válkou, před 43 tisíci lety, žili v Evropě, Asii a Africe v hlavně různé druhy archantropů (tj. opočlověků). Žalostné zbytky kdysi silných a kvetoucích zemských ras. Jejich duchovní materiál se nehodil pro sestrojení nového bojového monstra. Byl mu třeba tvůrčí potenciál lidí, ne napůl zvířat. Proto v ty daleké časy byli Atlantové nuceni zavést krvavý kult rituálních oběti ve své vlasti. Schéma bylo prosté: žrecy Atlantidy byla provedena náboženská reforma. Fakticky došlo k odvrácení se od hvězdné védické tradice předků. Paralelně s kultem pohanských bohů se v Atlantidě objevila skupina bohovyvolených, která prohlásila rodící se nový egregor smrti svým jediným bohem. Jak vidíš, kult Satana má na Zemi velmi starou tradici. Superstarou! – vzdechnul stařešina. – Ti „vyvolení“, podporovaní tím, koho si vybrali za svého patrona, velmi rychle ovládli všechny zdroje země a dobrali se k otěžím moci. Jak vidíš, ne Síla zvolila je, ale oni Sílu. V tom je ukrytý velký smysl, – upřesnil vypravěč. – Ale aby mohli vládnout světu svobodu milujících „pohanů“, žrecové Atlantidy potřebovali ještě jedno náboženství. Náboženství, které by vyvolávalo pokoru a poddanost. Něco podobného našemu křesťanství. Časem sjednotilo společnost Atlantů v jednu masu. A zároveň naplnilo silou boha vyvolených, protože nepoddajné „pohany“ zabíjeli po tisících. To je důvod, proč Atlanťané v první i druhé válce s Orianou-Hyperboreou šli do boje se svým severním protivníkem jako na svátek. Žrecům se podařilo proměnit vlastní národ v kompletní zombie.
– Může být dotaz? Zajímalo by mě, odkud znáte vy, seveřané, takové podrobnosti? Uběhlo nemálo času a ty mi to vyprávíš, jako by k tomu došlo včera.
– Tvoje otázka je na místě, – popřemýšleje, odvětil stařešina. – Ale to je celkem jiné téma. Ale pokusím se tě s něčím seznámit. Víš, jak se rodí mýty?
– V obecných črtech, – rozhodil jsem rukama.
– To znamená, neznáš. Mýty se rodí takto: jakékoliv události se buďto zapisují, nebo se určitou dobu uchovávají v paměti. Fakticky, poté se stanou minulostí či chronologií. Ale čas je neústupný. Nejdříve zničí písemné zdroje. Po jejich zániku se vzpomínky o dávných událostech mění v legendy. Pak je třeba vzít v úvahu i faktor změn etnika a jazyka. A v případě zániku etnika i převzetí jeho legend nově příchozími národy. Ale čas je čas, utéci se před ním nedá, problém je v tom, že pod jeho tlakem se legendy proměňují v nejasné mýty a ty na sebe berou formu pohádek. Ze všeho toho, co jsem ti právě řekl, si musíš uvědomit jeden důležitý detail: legendy nejsou věčné, mýty taktéž ne, téměř věčnými mohou být jen pohádky. Proto také pohádky, sesbírané Anafasjevem, dodnes nebyly v Rusku vydány. To nejsou jen ruské národní pohádky, ale pohádky přímých potomků Orianů-Hyperborejců. Temným jsou velmi nebezpečné. Nebezpečné tím, že existují technologie, které dovolují přejít od pohádky k mýtu a od mýtu k legendě, a od legendy ke skutečným událostem, – zakončil svou krátkou lekci Dobran Glebyč.
– Mně řekli, že pro převod pohádkového smyslu ke skutečnosti existují určité „klíče“, – obrátil jsem se k němu.
– „Klíče“ jsou jen část technologie, – usmál se na mě. – Brzy tě s nimi seznámím, nyní je řeč o něčem jiném. Dal jsi mi otázku, odkud mám tak podrobné informace, a dal jsem ti odpověď. Teď se vraťme k našemu tématu. Myslím, že je ti známo, že první válka říší skončila vítězstvím Oriany.
Kývl jsem.
– Naši předkové vyhráli bitvu jen díky tomu, že se v poslední moment odhodlali obrátit pro pomoc k vyšším sférám… To jim dovolilo zbavit Zemi egregoru smrti. Tehdy, před čtyřiceti tisíci lety, byl atlantský Set-Amon vynulován. Pravděpodobně jsi slyšel mýtus o misi nějakého Urana v Atlantidě.
Opět jsem kývl.
– Dobře, že to víš. Uran podle mýtu přišel k Atlantům ze severu. Myslím že uhádneš odkud? Díky jeho úsilí se zničená země znovu obrodila. Na několik tisíc let v ní, stejně jako v daleké minulosti, vládlo světlé žrečestvo. Zdálo by se, na Zemi znovu začal „zlatý věk“. Před dvanácti tisíci lety tam však opět prorostlo símě zla. O tom je dobře napsáno v dialozích Platóna. Tento jižní rusič napsal, že králové Atlantidy časem ztratili svůj božský „základ“ a znova se přiklonili k násilí. Opět se jim zachtělo vlády, nad celou planetou. Naskýtá se otázka, kvůli čemu?
– Očividně se v zemi Atlantů dostal ke kormidlu klan žreců-ničitelů. Proto došlo ke změnám i v geopolitice.
– Máš pravdu. Tak se to i stalo. Mimozemští tvorové znovu našli způsob, jak v Atlantidě aktivovat kruh svých přívrženců. Ti, když se dobrali moci, ihned začali obnovovat satanskou energocentrálu zničenou válkou do bývalé síly. Proto Atlanťané potřebovali kontrolu nad celým lidstvem. Set-Amon požírá lidské duše. Přesněji jejich tvůrčí, nahromaděný za mnoho inkarnací, duchovní potenciál. Bez takového „menu“ nemůže fungovat. Chápeš, k čemu došlo? – podíval se na mne.
– Zjevně, po celé zemi začaly kmenové války, plus lidské oběti.
– Druhá válka mezi dvěma říšemi byla ještě tvrdší, než ta první. Kontinent Atlantidy se potopil, na dno Tichého oceánu se potopil i gigantický rovinatý kontinent Mu, nebo také Pacifida. Objem vody vytěsněný potopenými kontinent začal zaplavovat i naši pravlast. Oriané vlna za vlnou odcházeli na přeživší kontinenty. Když ledové vody pokryly potopený severní kontinent, na místě zaniklé pravlasti zůstalo na nemnoha ostrovech a na ledovém štítu nemnoho přeživších. Ti lidé se rozhodli neopustit svaté místo. Jejich potomky jsme i my. Odejít na jih bylo nakonec třeba, poté, kdy nastoupilo oteplení a ledový štít se začal rozpadat. Ale trochu jsem se odchýlil od tématu. Řeč byla o jiném: o umělém egregoru smrti. Takže, ta zlověstná energocentrála byla v druhé válce říší taktéž zničena, byla zničena do základu. Pochopitelně, po egregorech Atlantidy i Oriany nezůstalo také nic než vzpomínka – nic kromě informace. Ale našli se lidé, kteří spolu s kosmickými tvory uspěli v přenesení technologie vytvoření umělého egregoru smrti do naší po-potopní doby. Mám na mysli misi Enocha s jeho podzemními sály a cihlovými věžemi. O tom jsi předpokládám slyšel? – podíval se na mě.
– Slyšel, jistě, a vím, že v jedné ze svých věží tento předpotopní prorok shromáždil technologii nejen pro vytvoření na Zemi kultu Seta-Amona, ale i pro vytvoření z hybridních ras speciálního umělého národa a jeho připoutání k vytvořenému egregoru. Neboli vyvolené.
– Aby skryly své přípravy k budoucí odplatě, temní žrecové si dali pozor, aby obnovení válkou zničeného egregoru smrti probíhalo dále od hranic osídlení Orianů-boreálů. Pod jejich vlivem kmeny červené rasy, které po první válce začaly osidlovat obě Ameriky, vyhlásily válku bílým přesídlencům, kteří přišli od severu. Ve výsledku toho byly rozptýlené skupiny Orianů-boreálů nuceni opustit Velké planiny (zhruba současné USA, p.p.), a odejít znovu na sever. Předpokládám že jsi slyšel o nálezech pozůstatků osídlení bílé rasy v centrální a severní Americe? – obrátil se ke mně můj nový přítel a učitel. – Vědci onehdy našli desítky mumií světlovlastých mužů a žen. Na kamenech a skalách našli kolem desítky nápisů. Přičemž, v našem ruském jazyce. Napsány byly zpravidla protocyrilicí. Ale všechny ty nálezy se ze všech sil pokoušejí skrýt. Naskýtá se otázka, proč? Proto, aby se nikdo nedobral toho, proč byla bílá rasa vytlačena z centrálních oblastí severoamerického kontinentu daleko na sever. A vytěsněna byla proto, aby potomci věčných nepřátel temného žrečestva Atlantidy neuviděli v Mezoamerice začínající proces obnovení zničeného egregoru atlantského Amona. Pro obnovení silového pole ničení bylo pro Indiány vymyšleno zvláštní sluneční náboženství. Kde bůh pátého slunce potřeboval ohromné množství lidských obětí. Všechny tyto události se odehrály v sedmém tisíciletí před naším letopočtem. Někteří vědci se mohou ohradit, že před devíti tisíci lety na Zemi neexistovaly kmeny Máyů, Toltéků, tím méně Aztéků. Otázka je to jistě sporná. Jasné je jedno – předkové zmíněných kmenů bezesporu existovali, ale otázka není v nich, ale v Olmécích a v obyvatelích města bohů Teotihuakánu. Právě z těchto dvou center se po Mezoamerice rozšířil krvavý kult pátého slunce. Na vrcholcích pyramid Olméků – přímých potomků Atlanťanů, a na vrcholcích pyramid Teotihuakánu se poprvé začaly na počest Slunce vyrvávat lidská srdce.
– To také podrobně znám, – přerušil jsem vypravěče. – Vím i o speciálně vytvořené staré civilizaci Číny, která byla temným žrečestvem Atlantidy vytvořena pro naplnění jejich egregoru silou. V Číně se také praktikovaly lidské oběti, v nemenším měřítku, než v Mezoamerice.
– Velkolepé, pokud znáš takové nuance! – usmál se Dobran. – Pak se na nich nemusíme zdržovat a půjdeme dále. Jak připoutávali pod egregor „vyvolené“ je ti známo. Víš i o zednářských lóžích druhého stupně a o vytvoření Iluminátů?
– I o Chabadu vím. Odkud se ta ortodoxní židovská sekta vzala o za jakým účelem byla vytvořena. – zasmál jsem se. – Jak vidíš, přijel jsem sem k vám s dobrou „školou“.
– To mnohé usnadňuje. Vidím, že jsi neplýtval časem. Dobrá, budeme tedy mluvit o tom, co možná neznáš.
Několik sekund se stařešina rozmýšlel a potom řekl:
– Věc je v tom, že žrecové, kteří tak starostlivě pumpovali a do dnešního dne pumpují své dítě – egregor Seta-Amona silou, o něm vědí málo. Nevědí, že egregor Seta je jen prostředníkem. Zdaleka ne všechna energie obětovaných a zemřelých násilnou smrtí putuje na jeho posilnění. On je svého druhu filtrem: vše tvrdé, hrubé a naplněné zlobou mu zůstává. Na mentálně-astrální úrovni energií naplnění lidé krmí ještě dalšího parazita, který stojí nad tím umělým egregorem. Obyvatelé Země jsou pro ty dvě struktury-monstra všeho všudy energetické systémy, které pro to byly i vytvořeny, aby z nich mohly odsávat energii…..
…….. Negativní stres, o pozitivním zde nemluvíme, je ideální technologií pro odebrání člověku maximálního množství psychické energie. Kam ta energie plyne, je známo: parazitům na úrovni polí: k jednomu, kterého známe a nazýváme Ďábel (Satan, Set), a ke druhému, mnohem mocnějšímu. O posledním ví na Zemi jedinci.
– To odpovídáš na mou otázku, co nás všechny čeká? Chceš, abych kompletně ztratil víru v budoucnost? – zeptal jsem se ho přímo.
– Pokud tak rychle ztrácíš sílu ducha, to už nemá smysl, abych ti cokoliv dalšího říkal, – zavrčel Dobran Glebyč.
– Dělal jsem si legraci, všechno v pořádku.. ale to, co říkáš, je depresivní.
– Pravda je vždy bolestivá. Ale bez ní to nejde. Jinak se ocitneš v nereálném iluzorním světě. V něm nyní přebývá pět miliard… musíš pochopit jednu věc, – znova se vrátil k tématu Dobran – jakákoliv společensko-ekonomická formace by na Zemi byla: otrokářská, feudální či kapitalistická, slovy, jakákoliv, ona přese všechno bude vždy otrocky sloužit parazitickému systému. Uhádneš proč?
– Protože všechna tato společensko-ekonomická uspořádání jím byla i vytvořena, – odpověděl jsem.
– Tak tomu i je, proto se na vrchol moci vždy dostávají otroci na duchu. Podle klasifikace Poršněva: parazité-predátoři. Teď pojďme zavzpomínat: v jaké úrovni probíhá evoluce podstaty člověka?
– Ve fyzické, prostřednictvím konání lidského těla v projeveném světě. Tou jeho částí, která je uzpůsobena pro pobyt v materiálnu, – připomněl jsem si jednu z lekcí volchva.
– A teď mi řekni, co tvoří naši mysl (rozum), v určitém časovém úseku?
– Myslí se na časovém úseku, ohraničeném životem člověka, jeví vědomí jeho Ega. – odvětil jsem.
– Dívám se na tebe a divím se, proč jsi vůbec přijel? Znáš všechno, o čem ti chci říct…
– Pokud bych to věděl, neposlouchal bych tě, – zasmál jsem se.
– Pak mi odpověz na tuto otázku – rozveselil se lesní filozov – Jak je konstruováno naše hlubinné nevědomí?
– To, co nazývá věda podvědomím? – upřesnil jsem.
– Podvědomí, – kývl stařec.
– Jak mi bylo objasněno, je to mocná vrstevnatá „plástev“ naší inkarnační paměti, která má ještě i své vlastní vědomí.
– A co pak představuje podstata (či bytost, esence, duše p.p.) člověka? – pokračoval zkoušející.
– Je to duchovní nadstavba nad podvědomím, svázaná s ním, ale zároveň je součástí samotného Stvořitele. Díky bance informací, nahromaděné ve vrstvách hlubinného nevědomí, se odehrává řetěz změn v podstatě (bytosti, esenci, duši, .. stejný termín jako výše, p.p), který se obyčejně nazývá evolučním procesem.
– Víme, že bytost se vyvíjí (probíhá evoluce), tj. hromadí v sobě pozitivní kvality, jen díky konání svého těla v hmotném světě, je to tak?
– Ano, – kývl jsem.
– A pokud tělo člověka, podvolujíc se vědomí nižšího Ega či mysli, se izoluje od své podstaty, co tehdy? Například, bude se věnovat jen uspokojováním sebe sama: bude usilovat bohatě jíst, pěkně se odívat, přebývat v luxusním bytě či domě, získávat maximum smyslových požitků? Nebude usilovat o vědění a co je nejhorší, zablokuje svému dvojníku, tj. své podstatě, růst duchovnosti, co tehdy? – se zájmem se na mě zahleděl Dobran.
– O takovém problému mi taky bylo řečeno. Podstata, zablokovaná tělem, bude usilovat o to, zbavit se ho. Jí, podstatě, nezbude nic jiného, než dát příkaz vědomí inkarnovaného hlubinného zničit tělo, které se vydalo cestou duchovní degenerace. Protože inkarnační zkušenost, získaná vzbouřeným vědomím těla, čili jeho myslí, není podstatě nutná. Protože jí získala už dávno.
– Správně. Ale ty mluvíš a samotném konci protivenství ducha a těla. Je ještě jedna nuance, na kterou jsi zapomněl.
– Zapomněl, – souhlasil jsem. – Perioda, kdy se podstata pokouší ukázat tělu, či přesněji, vědomí svého těla, že se nezabývá tím, co je třeba. Jde o periodu nemocí.
– A životních okolností. – dodal lektor. – Někdy podstata komunikuje s vědomím našeho Ega prostřednictvím domácích bezvýchodných situací („slepých uliček“). Nemoci jsou až potom, pokud člověk i tak nic nepochopil. Je třeba si hlouběji uvědomovat příčinu životních těžkostí člověka, příčinu mnohých jeho nemocí i smrti. Přičemž nejen cirhózou, rakovinou, infarktem či dalších nemocí, ale i prostřednictvím jakýchkoliv situací… je jich velké množství. Letecké katastrofy, dopravní nehody, setkání s vrahy nebo cihla spadlá na hlavu v temné uličce. Ve všech těchto situacích tam člověka přivede jeho podstata. Co se fakticky děje? Podstata si uvědomí, že s ní tělo nechce spolupracovat, a převede svou materiální sondu, to jest, tělo, do nové inkarnace. Ale může se i stát, že podstata po příkazu seshora, mám na mysli Stvořitele, se celkově vzdá své materiální inkarnace. K tomu dochází tehdy, pokud ona, podstata, si nemohla poradit s egoistickým vědomím své materiální sondy – materiálního těla. A z toho vyplývá, že daleko ne všichni lidé mají právo znovu se vtělit do fyzického světa. Velmi mnoho z nich zůstává v poli navždy. Je třeba si cenit práva na budoucí inkarnaci. Ale to, o čem ti právě říkám, bohužel ví málokdo.
Zakonče svou myšlenku, Dobran Glebyč zvedl oči ke dveřím a poznamenal:
– Oni na nás doopravdy úplně zapomněli, byl by čas jít ke stolu.
– Mě je náš rozhovor cennější jakéhokoliv oběda, – uklidnil jsem ho. – Pokud by lidé věděli, co se s nimi děje, všechno by na Zemi bylo jinak…
~~~
Zdroj: Chronologicko-esoterická analýza vývoje současné civilizace, svazek 3, G.A. Sidorov (v originále, str. 371)
