Poměry kolem začátku letopočtu a několik století před ním jsou z pozice klasické historie pro Slovany nejasné. Všeobecně se má za to, že první Slované se dostali do střední Evropy na přelomu 5. a 6.století. Avšak současné genetické výzkumy dokazují přítomnosti slovanských genů v Evropě už od 6 tisíciletí př.n.l. I doby blízké před letopočtem můžeme doložit další zajímavé historické zprávy.
Slovany jako Venedy (Venety) připomíná už v 5. století před n.l. letopisec Hérodotos a 
Sofokles Hétodotos vzpomíná jak se do Řecka dováží jantar od těchto Venedů. [1, str. 9]
V dobách Kristových pobývali na Baltickém pobřeží tito Venedi a tehdy se velkému oblouku Baltického moře, jenž se rozvírá od ústí Visly na východ, říkalo se tehdy záliv Venedský.
Raně středověké prameny často ztotožňují Slovany s Venedy, které poprvé zmínil v 1. století Plinius Starší jako obyvatelstvo povodí Visly, nejspíše příbuzné Germánům. V podstatě by mělo jít o stále ten stejný obecně pojmenovaný slovanský národ. Jakési zmatky pro tehdejší historiky je malá znalost jednotlivých slovanských kmenů a jejich jazyka. I germánské kmeny jsou původně slovanské.
I naši historici ještě nedávno, tj. koncem 19.století, běžně psali své knihy o přítomnosti Venedů na našem území, přičemž uvádějí dochované prameny nejméně do šestého století před Kristem. Více v článku Wšeobecný dějepis občanský o Wendech (Venedech) neboli Winidech.
Kolem roku 500 – 620 n. l., v období raného středověku, došlo k dalšímu většímu stěhování národů z důvodů náhlého ochlazení. Nová migrační vlna by se dala charakterizovat jako barbarská, protože nově příchozí etnika přinášela boj a snahu udržet si holý život. Do Evropy vpadli z mongolských stepí Hunové a z východu na západ se přesunuly velké kmenové svazy, především Germánů a Slovanů. Germánské kmeny tvořili Vizigóti, Ostrogóti, Vandalové, Langobardi, Frankové, Burgundi, Anglové, Sasové a Jutové.
V 6. – 7. století vznikaly první „barbarské státy“ (Ostrogótská říše, Langobardská říše, Vizigótská říše, Vandalská říše, Burgundská říše, Franská říše, Anglosaská říše). Slovanské kmeny se rozdělily na východní – Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, západní – Poláci, Lužičtí Srbové, Češi, Slováci a jižní – Slovinci, Srbové, Chorvati, Bulhaři, Makedonci. [2]
Na toto období měla velký vliv Franská říše, která vznikla okolo 3.století a zaniká roku 843. Byla státním útvarem rozkládajícím se na území dnešního Švýcarska, Francie, Nizozemska, Belgie a Německa.
Na počátku 7. století došlo za vlády Dagoberta I. (629-639) k poslednímu vzestupu královské moci franské říše, kdy vládl jediný král. Tento král roku 631 však zaznamenal vojenský neúspěch při tažení proti slovanským Venedům a Sámově říši v bitvě u slovanského hradiště Wogastisburgu. [3]
Schopnost ubránit území střední Evropy, ovládané Slovany, dokázalo až sjednocení roztříštěných kmenových svazů pod centrální správu a řízení vojenských operací. Takto vzniká Sámova říše jako kmenový svaz Slovanů existující ve střední Evropě v letech 624 – 659 (podle Fredegarovy kroniky).
Pojil se s osobou franského kupce Sáma (Pozn. po přepsání slovanských dějin západními historiky se ze slovanského kupce stal „franský“), který si získal velkou prestiž už jako velitel během bojů Slovanů s Avary, ovládajícími dlouhá léta střední a jihovýchodní Evropu. Po celou dobu existence kmenového svazu se Slované úspěšně bránili proti franským útokům. S úmrtím Sáma se kmenový svaz pravděpodobně rozpadl, přičemž po dobu asi sta let panoval klid.
Obnovením útoků ze strany Franské říše pak v roce 833 vzniká Velkomoravská říše.
Kdo to byl kníže SÁMO?
Kníže Sámo vládl v letech 621-661 říši, která vznikla vítězstvím slovanských, event. protomoravských vojsk nad Avary a Chazary. Co nám o Sámově původů píší slovansko-árijské Védy? „Když budeme hledat informace o osobě Sáma a jeho říši, dostaneme se více méně ke stejným výsledkům. Sáma jako osobu a knížectví, které řídil, se nepodařilo úplně vymazat z dějin. Tak se použila další úspěšná praktika – poopravily se údaje a Sáma aspoň vyměnili za cizince.“ Védy citují také z Historiografie národa Slovanského, kterou sepsal vysoce postavený církevní hodnostář Mauro Orbini. „V tom čase si vybrali jednoho ze svých, SÁMA, za náčelníka a krále za prokázanou chrabrost v boji. V tomto postavení vydržel 36 roků a vyznačoval se převelikými schopnostmi, mocí a chrabrostí, kterými vyhrál všechny vojny, včetně těch proti Avarům.“
Ve Velesově knize se uvádí, že jméno knížete Sáma je árijsko-védské, tedy slovanské. Jmenoval se tak patriarcha kníže Áriů, Trojanův vnuk a děd Rus (Rustan)
A Pavel Josef Šafařík píše: „Povážíme-li, že jeho jméno je slovanské, nikoli franské, nebo románské a že celý jeho života způsob i mravy, nade všecko však neukojená nenávist Franků projevuje rodilého Slovana, nebudeme se váhati přijíti domněnku Palackého za pravou, odvozující Sáma ze země slovanských Veletů“ (Venedů, pozdějších Moravanů). [4]
Reference
- Deržavin, Nikolaj Sevast’janovič (1877-1953), Slovania v dávnej minulosti, Bratislava, Tatran, 1950
- Jiří Matějka, O původu Slovanů, 25. 01. 2011, http://www.wmmagazin.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2011010006
- Franská říše, https://cs.wikipedia.org
- PhDr. Jaroslava Grobcová, Země Morava, její zamlčená vznešenost a krása, vlastním nákladem, 2012
Literární zdroje
- Miro Žiarislav Švický, Návrat Slovenov v duchu a slove, Citadella, 2014
- Viktor Timura, Zamlčané dejiny, Eko-konzult, 2014, část knihy volně ke stažení http://www.ekokonzult.com/pdefka/zamlcane-dejiny.pdf
Související stránky
Z uvedených zdrojů jsou převzaty části informací a vyobrazení a proto si nepřisvojuji autorství těchto textů ani vyobrazení.
